Logo
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
  • Kategorie blogu
  • Štítky blogu
Novinky
29.10.2020
I love baladi
Pojďme se naladit na krásné a zemité baladi, rytmus, ve kterém můžeme být na chvíli samy sebou, uzavřené v sobě a prociťovat pro sebe nádhernou hudbu,... číst celé
22.09.2020
Jsem tanečnice!
Nová taneční trička jsou na světě. Zářit budete v bílé a žluté barvě a všichni uvidí, že jste tanečnice... Vybírejte zde číst celé
Zobrazit všechny novinky
Chcete vědět, co je nového?

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme max. jednou za měsíc. 

  1. Úvod
  2. Blog
  3. Co mi dala a vzala práce na volné noze - část 2.
15.07.2020
Komentáře (0)

Co mi dala a vzala práce na volné noze - část 2.

To jsem si minule dovolila hodně - říct, že do korporátu se chodí hlavně kvůli prachům… No nic, stalo se…

Dnes budu věcnější. Práce na volné noze má svá specifika, své velké klady, ale i spoustu záporů, které vám korporátní sféra bohatě vykompenzuje. A je na každém člověku, co v něm převáží.  Zda chce být součástí kolosu a fungovat jako kolečko ve velkém stroji, nebo zda si bude tvořit svoji každodenní realitu, která ale zase často nemusí být tak růžová, jak si člověk vysní. 

Výhody a nevýhody freelancingu, které zde uvádím, vycházejí z průzkumu, který udělal Robert Vlach z portálu www.navolnenoze.cz. Uvádím ale hlavně ty, které hrají roli u mě.

  • Dělám práci, která mě baví a naplňuje. Nezažívám nechuť na začátku týdne a takové to – konečně je pátek. Každý den se těším do práce. Znáte to? Kdy jste se naposledy těšili do práce? Jako fakt TĚŠILI. Tento pocit je velmi důležitý proto, abych byla dlouhodobě spokojená, vyrovnaná, zdravá, abych podávala dobré výkony a byla vzorem mým dětem. Nechci, aby viděly, že máma chodí domů večer z práce urvaná a pracuje hlavně proto, aby poplatila účty, ale v práci ji to vlastně vůbec nebaví. Spočítali jste si někdy, kolik procent svého života strávíte v práci, kterou nesnášíte?
  • Mám poměrně velkou míru svobody a flexibility. Netýká se to jen organizace mého pracovního dne, ale i toho, s jakými klienty budu pracovat a pro koho budu tvořit. Fakticky mě nikdo nemůže do žádné práce donutit a za úspěšný i neúspěšný projekt můžu děkovat jen sama sobě. Na druhou stranu to ale přináší velký tlak na vlastní seberegulaci, nemám žádného šéfa nad sebou. Jsem svým vlastním šéfem, ale šéfem je mi zároveň i můj zákazník. Když svoji práci neodvedu dobře, projeví se to na dalších zakázkách, na mém dobrém jménu a tím pádem na sníženém zájmu o moje produkty. A to bolí. Sem tam něco pokazí asi každý, ale řekla bych, že na volné noze vám to ostatní dají víc sežrat.
  • Jsem svým vlastním pánem. Na jedné straně je to velká svoboda, na straně druhé ale velká míra osobní zodpovědnosti. Ne každému tohle vyhovuje. Vzpomínám si na kávové dýchánky v korporátu, kdy jsme s kolegy kritizovali naše nadřízené, jak to blbě zařídili. Dnes můžu kritizovat jen sama sebe. A to se mi nechce, tak si raději sednu a u toho kafe přemýšlím, jak to příště udělat jinak. Ale jo, dobře mi tak.
  • Jsem nezávislá a pracuji na sebe. Nemusím plnit pro mě nesmyslné nebo nesrozumitelné příkazy nadřízených. Nemusím absolvovat jednání, na která jsem chodila se staženým žaludkem. Nemusím spolupracovat s nikým, s kým mi není dobře. Navíc plody mé práce mohu v budoucnu stále zúročovat a těžit z nich. V korporátu z nich těžila hlavně firma.
  • Tvořím své dobré jméno a posiluji svoji reputaci. Tedy upřímně se o to snažím. Věřím, že poskytuji plnohodnotný obsah svým klientům a že jim přináším přesně to, co potřebují. O důležitosti dobrého jména toho vím dost, však jsem v začátcích své tvorby taky udělala pár chyb, které mému dobrému jménu rozhodně neprospěly.  Dodnes mě to štve, ale minulost nezměním. Snažím se tedy alespoň své chyby neopakovat a pracovat, jak nejlépe dovedu. Náprava dobrého jména je docela fuška, někdy může být i nemožná, tak bacha na to.
  • Mám víc volného času… Nebo taky možná ne. Tohle je velmi relativní. Někdy je potřeba dost zabrat, abych stihla termíny. Někdy místo plánovaných 10 hodin na projektu strávím 30, protože to, sakra, nejde, jak potřebuju. Někdy musím něco 3x předělat, protože v mých představách to vypadalo líp. Někdy vím, že si můžu dát pohov a víc se věnovat třeba dětem. Někdy ale trvá, než se to usadí do nějakých vyvážených kolejí. A ten proces taky docela bolí. Výmluvy typu „šéf si vymyslel“ prostě neexistují.
  • Všechno, co dělám, tak nějak dává smysl, jsem prostě celkově v dobrém rozpoložení a to prospívá mému fyzickému i mentálnímu zdraví. A taky to pomáhá tomu, že se mi blbě hubne. Já totiž hubnu hlavně, když jsem v nepříjemném stresu, a to teď nejsem.  To jen tak pro zasmání :-).
  • Člověk na volné noze má často výkyvy příjmů. Každému je jasné, že finance na účet přitečou až po dobře odvedené práci, ne pravidelně k patnáctému. To vyžaduje mít svoje finance pod kontrolou. Ve slabých měsících žijete z těch silných. Musíte víc plánovat. Příjem je často nejistý a opět si nemůžete stěžovat na svého zaměstnavatele, jak špatně vás platí. Pokud jste špatně placení, je to váš problém, takže uvařit kafe, sednou s tužkou a papírem a začít plánovat znovu a líp. A ještě vám prozradím něco, co je typické pro rukodělné tvůrce. My tvůrci, když někde vidíme nějaký skvělý materiál, látku, krajku, já nevím, co všechno, tak se nám v hlavě začne promítat příběh produktu, který z toho vznikne. Prostě víme, že tohle jednou vytvoříme. A pak zase toto a tamto a tuhle látku, ta je prostě boží, z toho bude super kostým. Jo, některé látky mi tu leží už třeba 5 let a ještě jsem se k nim nedostala. A asi hned tak nedostanu. Kolik je v tom peněz, raději nepočítám. Ale miluju svoje zásoby.
  • Ztrácí se hranice mezi soukromím a prací. Já mám dílnu v obýváku. Má to své výhody i nevýhody. Od tvorby občas přeskočím k hrnci na plotně nebo k právě vypranému prádlu. Seberegulace se nutně stane součástí vaší DNA. Mizí totiž všechny mantinely, termíny a požadavky zvenčí (ty z toho korporátu, od šéfů, od jiných oddělení) a nahrazují je mantinely, které si stavíte sami. A jak si je postavíte, tak s nimi budete žít. Pokud něco nefunguje, zase nezbývá, než si uvařit kafe a jít to překopat. Voják se stará, voják má.
  • Jsem nezastupitelná a to opravdu těžce. Celý výkon mojí práce závisí na mě. Nemůžu se jen tak s někým domluvit, aby to udělal za mě. Kostým za mě nikdo neušije. To je někdy docela fuška, když onemocní děti nebo, nedej bože, já sama. Modlím se, aby se to nestávalo příliš často. Současná koronakrize je toho skvělou ukázkou. Prostě se práce zastavila a čekala.
  • Izolace a osamělost zní dost nepříjemně. Když pracujete sami a doma, tak se vaše sociální kontakty smrsknou na učitelky ve školce, vychovatelky v družině, pokladní v obchodě a trenérky na kroužcích dětí. A pak nesmím zapomenout na pošťáka. Můj muž si mě občas dobírá, že prý je tu nějak moc často… Z toho korporátního šrumce skočíte rovnou do ticha, kde jste jen sami se sebou. To chce pořádný kus odvahy, někdy se totiž začnou dít divný věci. Poslouchejte dobře… musíte se naučit být RÁDI SAMI SE SEBOU. Mazec, co? Jenže z toho ticha se často rodí skvělé nápady. Kdo by to řekl? Časem možná přijde doba, kdy si to ticho začnete užívat a hýčkat si ho. A když je toho ticha příliš, tak zavoláte kámošce, aby s vámi zašla na víno. Nebo můžete celý den prokecat na facebooku. Ještěže ho máme. Ale to už je jiné téma, třeba jednou něco napíšu i o prokrastinaci na facebooku. Vydalo by to určitě na pěkně nabušený článek.
  • Hledání klientů – jasně, to je jen na vás. Nebo musíte být tak dobří, aby se o vás prali. To je sen každého volnonožce. I můj, přiznávám bez mučení.
  • Musíte se poprat s cenotvorbou a to je docela záhul. Vyladit vše tak, aby to jako celek dávalo smysl a po pár měsících jste nezjistili, že máte sice miliony lajků na sítích, ale na účtu zeje díra jako hrom. Cenotvorba rukodělného podnikání je velké téma. Jednu věc je potřeba si ujasnit a čím dřív se s tím člověk ztotožní, tím líp. Rukodělná tvorba nikdy nebude levná, nedokáže konkurovat cenou. Žádný rukodělný tvůrce to nedokáže. Vkládáme totiž do svých výrobků ohromné množství času, který se musí zaplatit. Když se ten čas nezaplatí, nebudeme fungovat dlouho. Jednoduchá matematika v teorii, v praxi je to makačka - ustát si svoje spravedlivé ceny.
  • Administrativa, daně, účetnictví, fakturace, nákup materiálu, jednání s úřady, marketing, focení, grafické práce, logistika, testování a milión dalších aktivit, bez kterých to celé nebude fungovat – jste si sami sobě svým vlastním týmem. Taky máte v sobě ten pocit, že si stejně všechno uděláte nejlíp sami? Znám to. Ale nejde to. Je toho tolik, že je fajn si některé služby prostě koupit. Maturovala jsem z účetnictví, několik let jsem jako účetní pracovala, ale stejně si daňové přiznání nedělám. Přenechala jsem to odborníkovi, který to udělá za mě.

Tento výčet určitě není konečný, ale zase vás nechci unudit dlouhým článkem. Píšu o tom, co je dnes aktuální pro mě. Ve finále je těch výhod výrazně víc než nevýhod. Pokud máte chuť přečíst si víc o tom, jak vypadá podnikání na volné noze, doporučuji knížku Na volné noze od Roberta Vlacha. Chystám se na malou recenzi. Kdy to bude? Tak to fakt nevím...

Nad všemi klady a zápory ale kraluje jedna ultra mega důležitá věc...

Celé mi to dává velký smysl. Pocit, že jdu svou vlastní cestou a naslouchám svému vnitřnímu hlasu, je prostě k nezaplacení…

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Kde mě najdete

Lidická 63/21

434 01 Most

Česká republika

Kontakty
Renata Vejlupková
Renata Vejlupková
(Po-Pá, 8-14 hod.)
2020 © Renata Vejlupková, all rights reserved.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz