Logo
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
  • Kategorie blogu
  • Štítky blogu
Novinky
29.10.2020
I love baladi
Pojďme se naladit na krásné a zemité baladi, rytmus, ve kterém můžeme být na chvíli samy sebou, uzavřené v sobě a prociťovat pro sebe nádhernou hudbu,... číst celé
22.09.2020
Jsem tanečnice!
Nová taneční trička jsou na světě. Zářit budete v bílé a žluté barvě a všichni uvidí, že jste tanečnice... Vybírejte zde číst celé
Zobrazit všechny novinky
Chcete vědět, co je nového?

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme max. jednou za měsíc. 

  1. Úvod
  2. Blog
  3. Co mi dala a vzala práce na volné noze - část 1.
05.06.2020
Komentáře (0)

Co mi dala a vzala práce na volné noze - část 1.

Kdybyste mi před 5 lety řekli, že budu pracovat na volné noze a živit se výrobou tanečních kostýmů a doplňků, asi bych si poklepala na čelo a řekla vám, že jste se zbláznili.

Byla jsem zaměstnaná v korporátu se vším, co k tomu patří. S jistotou slušného příjmu, s teplou židlí v kanceláři, se svým rozjetým projektem ve výrobní hale, s týmem lidí, které jsem každé ráno na poradách úkolovala, se služebními cestami po Evropě, zároveň ale i s každodenní velkou zodpovědností za vedení projektu, za termíny, rozpočet, vyjednávání s centrálou, se stresem, aby audity dopadly úspěšně, s velkou nejistotou, v kolik hodin půjdu odpoledne (nebo spíš večer) z práce. Na záda mi dýchaly společnosti Audi, Toyota, BMW… Nechci vyvolat dojem, že jsem tam byla nešťastná, to by nebyla tak úplně pravda, že to ale byla často hooodně divoká jízda, to pravda je. Bylo tam ale ještě něco, něco, co se těžko uchopí, protože si to člověk nosí v sobě, něco, co říká náš vnitřní hlas, který tak často a tak rádi úspěšně umlčujeme. Něco jako… ale já bych to chtěla ještě jinak, aby tam byl větší smysl, tak nějak víc v souladu s… S čím vlastně? Dokážeme to vůbec dobře pojmenovat?

Největší zkázou lidské kreativity je, když se uvelebí na pohodlném místě… Nevím, kdo to řekl. Z mé hlavy to není. Nějak mě to kdysi cvrnklo přes nos.  A já teda uvelebená byla.

Být samostatným profesionálem a pracovat na volné noze mi tehdy znělo fakt cool. Zároveň ale taky hodně nedosažitelně. Ono bylo ve finále fakt jednodušší dostávat úkoly od firmy, plnit je a pak za to dostat každý měsíc pravidelnou výplatu.  

Chceš-li se něco naučit, obklop se lidmi lepšími, než jsi ty sama. To jsem taky nevymyslela já. Ale je to síla, co? Vůbec si to připustit. Těch inspirativních lidí kolem sebe najdete tolik, že se stačí jen zastavit, rozhlédnout se a zavnímat to. A najednou zjistíte, že v sobě jen musíte vyhrabat kus odvahy k novému a hodně neprozkoumanému kroku. Každá cesta ale začíná prvním krokem – okřídlené klišé, které uslyšíte na každém motivačním semináři. No, ale je to pravda. A taky zjistíte, že v tom nejste sami, že podobně odvahu sbírá spousta dalších lidí, kteří to chtějí jinak. Pravděpodobně nejdřív vkročíte do kaluže, možná do bláta, pořádně se umažete, proboříte po pás, možná až po krk do bahna, ve kterém se budete muset naučit chodit. Sami. Žádný korporát vám záchranné lano nehodí, nikdo vám nepostaví schody, po kterých byste mohli vystoupat nahoru. To lano musíte začít plést sami v sobě a ty schody si musíte postavit vlastníma rukama. A to někdy dost bolí, umažete se, uděláte mozoly a namůžete svaly. A taky můžete spadnout zpátky a cestu nahoru absolvovat znovu. Stojí to za to? Rozhodně!

Nebudeme si nic nalhávat. Do korporátu se chodí hlavně kvůli prachům, kariéře, benefitům... Na volné noze moc nevíte, jak to s prachama bude. Na začátku máte víc nadšení než promyšlené strategie, stabilních finančních toků a uzavřených smluv. Obzvlášť pokud se pokoušíte v byznys přetavit něco, co do této chvíle bylo vaším koníčkem a vlastně se tím až tak moc lidí neživí. Jenže to nadšení a víra ve splnění snu často přebije všechno ostatní. Jestli je to dobře? Asi jo. Jinak bych se možná do dneška zaobírala racionálními úvahami, jestli to má budoucnost. A to je něco, co vlastně nevím dodnes. Možná se jednou s povděkem do toho korporátního světa vrátím. Pokud se to stane, udělám to s hrdostí a ráda, ale dnes ještě ne… Jen tak mezi námi – nechávat si ve své hlavě zadní vrátka je trochu alibismus, ale kdo z nás je dokonalý, že?

Tak jo, pro dnešek to stačí. Příště se rozepíšu o konkrétních výhodách a nevýhodách, které v práci na volné noze vidím. Teď jdu šít :-).

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Kde mě najdete

Lidická 63/21

434 01 Most

Česká republika

Kontakty
Renata Vejlupková
Renata Vejlupková
(Po-Pá, 8-14 hod.)
2020 © Renata Vejlupková, all rights reserved.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz